Dřevina zimostráz (lat. Buxus) patří k tzv. stálezeleným rostlinám. Dobře snáší drsnější klimatické podmínky a je mrazuvzdorná. Pravděpodobně i proto se těší nesmírné popularitě nejen v evropských zemích, ale také v Severní Americe a Asii. Rostlina je poměrně rozšířená, ve volné přírodě se vyskytuje až sto druhů zimostrázu. Mezi nejznámější pak náleží zimostráz vždyzelený, zimostráz malolistý, zimostráz kolchický či zimostráz baleárský.

Zimostráz bývá odborníky považován za jednu z nejstarších dekoračních rostlin. Dřevina se našem území pěstovala především v městských a zámeckých parcích. Na venkově bychom se s ní v minulosti setkali jen zřídka, je totiž jedovatá a pro hospodářská zvířata tedy smrtelně nebezpečná. Dnes se s ní můžeme setkat takřka ve všech parcích a zahradách.

Období výsadby

Vhodným obdobím pro výsadbu této dřeviny je jaro a podzim.  Na jaře dochází k tání a půda je tedy dostatečně vlhká, což rostlině usnadňuje zakořenění. Pokud se chystáme rostlinu zasadit na podzim, měli bychom pamatovat na to, že potřebuje k zakořenění až čtyři týdny. Nejpozději bychom ji tedy měli zasadit na začátku října. Rostlina tak bude mít dostatek času na to, aby zakořenila a posléze přezimovala. K přesazování zimostrázu je pak vhodnější jaro. Dřevina tak získá dostatek času na to, aby znovu kvalitně zakořenila a úspěšně přečkala zimu.

Půda a stanoviště

Při výsadbě je důležité zvolit správné stanoviště. Zimostráz patří k poměrně nenáročným rostlinám. Nejlépe se mu bude dařit ve vápenité a hlinité půdě, která je propustná a vlhká. Pozor, neměla by být přemokřená. Ačkoliv zimostráz náleží k poměrně odolným rostlinám, měli bychom ho umístit do polostínu či stínu. Přímé slunce rostlinu poškozuje a způsobuje jí popálení a žloutnutí listů. Rovněž bychom měli zimostráz držet dál od domácích mazlíčků, protože by neměl přijít do styku s psí močí. Zimostráz není náročný ani na zálivku, stačí tedy, když mu ji budeme dopřávat pouze během dlouhých období sucha. Na jaře bychom pak neměli zapomínat na pravidelné hnojení.

Stříhání

Jak již bylo zmíněno v úvodu, zimostráz patří k dekoračním rostlinám. Používá se především do živých plotů, jako obruba záhonů, chodníků a cest. Dřevinu lze pomocí nůžek na živý plot různě tvarovat, populární je například tvar krychle či koule. Optimální dobou pro tvarování zimostrázu je konec jara a léto. Odborníci doporučují stříhat zimostráz jednou měsíčně.

Nemoci a škůdci

Smrtelné nebezpečí pro zimostráz představuje zavíječ (Cydalima perspectalis). Zelené housenky tohoto škůdce žijí v listech keře a požírají ho zevnitř. Vzhledem k barvě housenek dochází k odhalení nákazy často až ve chvíli, kdy jsou napadeny vnější listy dřeviny. V dané fázi nákazy je ale už na záchranu zimostrázu pozdě. Napadení lze předcházet pravidelnou kontrolou keře, při které bychom se měli zaměřit především na jeho vnitřek. Výskyt zavíječe často signalizují pavučinky. Pokud je keř malý a nákaza není rozsáhlá, můžeme se ho pokusit odstranit ručně či s pomocí silného proudu vody. Je-li postižení rozsáhlé, použijeme chemický postřik.

Jemná pavučinka se na zimostrázu objevuje také při napadení sviluškami (Eurytetranychus buxi). Napadené listy ale nejsou požírány, nákaza se projevuje světlými skvrnami na listech, jejich šednutím, reznutím a sesycháním.

Keře bývají také často napadeny merou (Psylla buxi). Nymfy a dospělí jedinci tohoto hmyzu často sají na listech, postižené listy tedy bývají světlejší a mívají tvarové deformace. Šetrnou prevencí proti meře je pravidelné stříhání keřů. Dochází při něm k odstraňování konců rostliny, ve kterých mera sídlí. Listy napadené merou bývají lepkavé a nákazu si tedy můžeme splést s mšicemi, ty ale zimostrázy zpravidla nenapadají.